eksmitěrować
eksmitěrować
eksmitěrować(hornjoserbšćina)
[wobdźěłać]| wosoba | singular | dual | plural |
|---|---|---|---|
| 1. | eksmitěruju | eksmitěrujemoj | eksmitěrujemy |
| 2. | eksmitěruješ | eksmitěrujetej (-taj) | eksmitěrujeće |
| 3. | eksmitěruje | eksmitěrujetej | eksmitěruja (eksmitěruju) |
| aspekt | ip |
| transgresiw | eksmitěrujo, eksmitěrujcy, eksmitěrowawši |
| prezensowy particip | eksmitěrowacy |
| preteritowy particip | eksmitěrowany |
| ł-forma | eksmitěrował, eksmitěrowała, eksmitěrowało, dual: eksmitěrowałoj, plural: eksmitěrowali (eksmitěrowałe) |
| werbalny substantiw | eksmitěrowanje |
| preteritum | |||
| wosoba | singular | dual | plural |
|---|---|---|---|
| 1. | eksmitěrowach | eksmitěrowachmoj | eksmitěrowachmy |
| 2. | eksmitěrowaše | eksmitěrowaštej | eksmitěrowašće |
| 3. | eksmitěrowaše | eksmitěrowaštej | eksmitěrowachu |
| imperatiw | |||
| wosoba | singular | dual | plural |
|---|---|---|---|
| 1. | — | eksmitěrujmoj | eksmitěrujmy |
| 2. | eksmitěruj | eksmitěrujtej (-taj) | eksmitěrujće |
| 3. | eksmitěruj, njech eksmitěruje | eksmitěrujtej (-taj) | njech eksmitěruja (eksmitěruju) |
Ortografija
[wobdźěłać]Dźělenje słowow:
eks-mi-tě-ro-wać
Wurjekowanje
[wobdźěłać]- IPA: eksmit'iʀɔu̯aʧ
Semantika
[wobdźěłać]Woznamy:
- [1] 'Kedźbu! Tute hesło je zarodk. Wone bu awtomatisce z tekstoweho korpusa generowane a njebu hišće kontrolowane. Tež ortografija móže być zestarjena.
Dalše wujasnjenja:
- Imperfektiwne eksmitěrowaše je 0x dokładźene, eksmitěrowa (móže tež něšto druhe być) 0x.
Přikłady:
- [1] Strach, zo so čłowjestwo same ze swěta eksmitěruje, tak je Jurij Brězan Märkiskej nowinje w interviewje rjekł, wobsteji dale. (Rozhlad 1993)