iritěrować

iritěrować

iritěrować(hornjoserbšćina)

werb

wosoba	singular	dual	plural
1.	iritěruju	iritěrujemoj	iritěrujemy
2.	iritěruješ	iritěrujetej (-taj)	iritěrujeće
3.	iritěruje	iritěrujetej	iritěruja (iritěruju)

aspekt	ip
transgresiw	iritěrujo, iritěrujcy, iritěrowawši
prezensowy particip	iritěrowacy
preteritowy particip	iritěrowany
ł-forma	iritěrował, iritěrowała, iritěrowało, dual: iritěrowałoj, plural: iritěrowali (iritěrowałe)
werbalny substantiw	iritěrowanje

preteritum
wosoba	singular	dual	plural
1.	iritěrowach	iritěrowachmoj	iritěrowachmy
2.	iritěrowaše	iritěrowaštej	iritěrowašće
3.	iritěrowaše	iritěrowaštej	iritěrowachu

imperatiw
wosoba	singular	dual	plural
1.	—	iritěrujmoj	iritěrujmy
2.	iritěruj	iritěrujtej (-taj)	iritěrujće
3.	iritěruj, njech iritěruje	iritěrujtej (-taj)	njech iritěruja (iritěruju)

Ortografija

Dźělenje słowow: i-ri-tě-ro-wać

Wurjekowanje

IPA: iʀit'iʀɔu̯aʧ

Semantika

Woznamy:

[1] 'Kedźbu! Tute hesło je zarodk. Wone bu awtomatisce z tekstoweho korpusa generowane a njebu hišće kontrolowane. Tež ortografija móže być zestarjena.

Dalše wujasnjenja:

Imperfektiwne iritěrowaše je 2x dokładźene, iritěrowa (móže tež něšto druhe być) 0x.

Přikłady:

[1] Na spočatku je puć chětro wuski, chětro runy, chětro sturny, runosměrny a sam sebi zadźěwaš wobliwowanja, kotrež wot wonka přińdu, dokelž móža iritěrowace być. (Rozhlad 1996)

To Hartunga iritěrowaše a jemu derje myslić njeda. (Brězan)

Štož mje najbóle iritěrowaše bě to, zo bě wón list dospołnje w němčinje napisał, samo swoje mjeno. (Rozhlad 1992)

Přełožki

jendźelski: [1] irritate