losować

z Wikisłownika

losować

losować(hornjoserbšćina)[wobdźěłać]

werb[wobdźěłać]

wosoba singular dual plural
1. losuju losujemoj losujemy
2. losuješ losujetej (-taj) losujeće
3. losuje losujetej losuja (losuju)
aspekt ip
transgresiw losujo, losujcy, losowawši
prezensowy particip losowacy
preteritowy particip losowany
ł-forma losował, losowała, losowało,
dual: losowałoj, plural: losowali (losowałe)
werbalny substantiw losowanje


preteritum
wosoba singular dual plural
1. losowach losowachmoj losowachmy
2. losowaše losowaštej losowašće
3. losowaše losowaštej losowachu
imperatiw
wosoba singular dual plural
1. losujmoj losujmy
2. losuj losujtej (-taj) losujće
3. losuj, njech losuje losujtej (-taj) njech losuja (losuju)

Ortografija

Dźělenje słowow: lo-so-wać

Wurjekowanje

IPA: lɔsou̯aʧ

Semantika

Woznamy:

[1] 'Kedźbu! Tute hesło je zarodk. Wone bu awtomatisce z tekstoweho korpusa generowane a njebu hišće kontrolowane. Tež ortografija móže być zestarjena.

Dalše wujasnjenja:

Imperfektiwne losowaše je 1x dokładźene, losowa (móže tež něšto druhe być) 0x.

Synonymy:

[1] wulosować

Přikłady:

[1] Zabawny wubjerk je losowanjo wo dary, třělenjo, kehelekulenjo atd. (Katolski Posoł 1914)
Jako pak běchu jeho skřižowali, rozdźělichu jeho drastu losujo wo nju, zo by so dopjelniło, štož je prajene přez profetu: Woni su moju drastu mjez sobu rozdźělili a wo moju suknju losowali. (Sćenje po Swj. Mateju 1960)
Jako pak běchu jeho skřižowali, rozdźělichu jeho drastu losujo wo nju, zo by so dopjelniło, štož je prajene přez profetu: Woni su moju drastu mjez sobu rozdźělili a wo moju suknju losowali. (Sćenje po Swj. Mateju 1960)
A hdyž móžnosć dowola ze znajmjeńša połsta procentami jako fakt wobkrućena, losowachu so jězdźenki do domizny mjez jednotliwymi kanoněrami, při čimž wulku rólu hraješe to, hdy sy swój posledni dowol měł. (A. Nawka)
Rozdźělće sej jón přez losowanje jako dźědźinstwo mjez sobu a cuzymi, kotřiž bydla wosrjedź was a kotřiž su spxodźili synow mjez wami. (Stary zakoń 1973)
Stał sy pódla na dnju, hdyž barbarojo jeho wójsko jate wotwjedźecliu a cuzozemscy so do jeho wrotow zadobychu a wo Jerusalem losowachu; ty sy był kaž jedyn z nich. (Stary zakoń 1973)
Wćipny so wopraša, što ma to rěkać, a ludźo jemu prajachu: "W našim měsće dyrbimy kóžde třeće lěto losować a štóž so wulosuje, dowjeze so na horu, kotraž je njedaloko města. (Ludowe bajki 1955)
Khiba, zo budźa wo jstwy losować. (Katolski Posoł 1913)
A losowachu wo suknju po Dawidowym wěšćenju. (Wosadnik 1979)
Tak so dopjelni Pismo: Rozdźělichu moju drastu mjez sobu a wo moju suknju losowachu. (Nowy zakoń 1966)
Rozdźěl jenož kr~ z losowanjom mjez \'~raelitow, kaž sym ći to přikazal. (Stary zakoń 1976)
Dźělachu z losowanjom, šjcaž Jahwe dźewjeć a poł kmjenej přez Mójzesa při~; (Stary zakoń 1976)
Israelića dachu z losowanjom lewitam tute města a pastwišća, kaž to Jahwe přez Mójzesa přikazał. (Stary zakoń 1976)
Hlejće, z losowanjom sym wam, wašim kmjenam za dźědiinstwo rozdźělił pódu ludow, kotrež su hišće zbyłe ze wšěch ludow, kaž tež tych; kotrež sym zahubił wot Jordana hač k Wulkemu morju na zapadźe. (Stary zakoń 1976)
Potom losowachmy my, měšnicy, lewića a lud, kak a kotre naše swójby maja so kóžde lěto w postajenych ćasach wo drjewo do domu našeho \\$oha postarać, zo by so wono na wołtarju Jahwy, našeho \\$oha, wotpowědnje k předpismu w zakonju spaliło. (Stary zakoń 1976)
Zbytny lud pak losowaše, zo by so jedyn muž na dźesaćoch k tomu pohnul, w Jerusalemje, w swjatym měsće, bydlić, mjeztym zo měješe dźewjeć dźesaćinow w druhich městach bydlić. (Stary zakoń 1976)
Nětko njech Aaron nad woběmaj kozołomaj losuje, jedyn los za Jahwu, jedyn los za Azazela. (Stary zakoń 1976)


Přełožki[wobdźěłać]